Tabaka, africký Springfield

19. 10. 2008 | † 10. 12. 2009 | kód autora: g2M

simpsonov prefixTÝDEN (13. 10. 2008) www.tyden.cz - Vesnice Tabaka leží ztracená v kopcovité západní Keni asi 400 kilometrů od Nairobi. Veškeré živobytí jejích obyvatel závisí na mastku, nejměkčím nerostu na světě.

Mastek se v okolí Tabaky těží a opracovává už po generace a povrchové doly zejí mezi políčky s čajem a kukuřicí jako díry po bombardování. Na chýších zastřešených palmovými listy bíle svítí omítka z mastkového prachu, cesty jsou zpevněny mastkem, stařešinové pokuřují na zápraží drobné mastkové lulky. Celou obecní náves lemují jenom krámky a dílny, po strop zaplněné uměleckými výrobky, od drobných sošek až po obří skulptury vážící stovky kilogramů.
Nejlépe ve vesnické hierarchii jsou na tom vlastníci půdy, na které doly leží. Kdo chce mastek dolovat, musí jim za těžební právo každý den předem zaplatit. Co si následně nakutá, to je jeho. Dělníci zanesení prachem se lopotí v pětatřiceti stupňovém vedru, mlátí do skalních bloků krumpáči a ocelovými tyčemi a vylamují velké bloky kamene. Ty pak pilou nebo mačetou porcují na potřebnou velikost. Nemají žádné ochranné pomůcky, ani přilby, ani respirátory. Následkem zranění jich každý rok mnoho zemře.
Dědičným a vznešeným řemeslem je samotné řezbářství, opracovávání vytěženého kamene. Celé rodiny se věnují ztvárňování mastku do soch, figurek, misek, talířů, váz a dalších uměleckých předmětů. Skutečná tvorba je doménou mužů, ženy nad lavóry s vodou hotové výrobky vyhlazují, aby získaly ten správný lesk. Vesničané poté buď absolvují mnohadenní výpravy do hlavního města Nairobi, kde se na trzích snaží svá díla prodat, nebo se svěří do rukou místním velkoobchodníkům, kteří expedují unikátní mastkové sochy do celého světa. Tak i tak, výdělek jim stačí sotva na pokrytí nejzákladnějších životních potřeb.

Simpsonovi, spasitelé Tabaky
V Tabace se chodí spát se slepicemi a televize je pro většinu obyvatel nepředstavitelná vymoženost. Přesto sem pronikl západní fenomén, který dnes zná ve vesnici každý, od dětí popelících se u cesty až po stařešiny s lulkami. Letos tomu jsou čtyři roky, co do Tabaky dorazili Simpsonovi a změnili mnoha jejím obyvatelům život.
Nápad na výrobu komiksových postaviček z mastku uzrál v hlavě Brita Paula Younga, když se poprvé setkal se zdejším uměním. Následně naposílal místním řezbářům tolik reklamních předmětů Simponových, kolik dokázal sehnat, a dal jim za úkol vytesat podoby hlavních hrdinů do kamene. Už tento první krok nebyl jednoduchý, třeba s dlouhým nosem pana Burnse nebo kšticí Leváka Boba zápolili umělci měsíce, než doladili způsob, jak je v křehkém mastku věrně zachytit.
S hotovými postavičkami Young kontaktoval společnost Twentieth Century Fox, a zaslal do USA první vzork...

.... Viceprezident společnosti Elie Dekel byl prý naprosto ohromen. Podle deníku The Independent dokonce pohled na dokonalou Bártovu repliku změnil názor pana Dekela na Afričany. Do té doby je považoval za křováky a netušil, že by byli schopni něco tak pěkného vytvořit. Do roka nato rozjel Young úspěšný byznys, na kterém v současnosti netratí nikdo – ani místní obyvatelé, ani velké západní společnosti.
"Nad jednou figurkou strávím den práce a dostanu za ni asi sedm dolarů," říká Joseph Racjami, jeden z vyvolených řezbářů, kteří dnes figurky pro západní trh exkluzivně vyrábějí. "Je to mnohem víc, než mi za moje výrobky platili místní překupníci. Simpsonovi nám přinesli hodně dobrého. Konečně jsem například mohl všem svým dětem koupit boty a poslat je do školy," popisuje.
Pro celkovou představu, na oficiálních internetových stránkách Simponových už přijde jedna busta seriálového hrdiny bratru na osmdesát dolarů. Výrobci je nesmí dodávat nikomu jinému než společnosti Paula Younga.

Proč má Joseph rád šerifa Wigguma
Každý z asi třicítky mužů, věnujících se na plný úvazek zvěčňování Simpsonových, se specializuje na své určité hrdiny. Celkem mají v současnosti licenci na dvanáct hlavních postav, vzhledem k dobrém odbytu se uvažuje o rozšíření sortimentu a zapojení dalších řezbářů do projektu.
Joseph Racjami sedí pod stromem na židli, obklopen hromádkami mastkového prachu, který pokrývá i jeho oblečení a ruce. V levé drží nehotovou podobiznu řidiče školního autobusu Oty, v pravé malý nožík, kterým pracuje na detailu jeho sluchátek. Právě nůž je nejběžnější pomůckou řezbářů, protože mastek se opracovává stejně lehce jako měkké dřevo.
Řidič Ota je Josephovým velkým oblíbencem. "Miluje muziku, stejně jako já, a to je mi sympatické," říká. Do jeho repertoáru spadá také školník Willy nebo obtlustlý a líný šerif Wigum. "Šerifa mám také velmi rád, protože se stará o pořádek a bezpečnost, což je velmi důležité," idealizuje si svého hrdinu Joseph. Při vzpomínce na zimní vlnu povolebního násilí v tomto kraji už nezní jeho názor až tak naivně a komicky.
Řemeslníci zapojení do projektu již také měli vzácnou možnost vidět své hrdiny v akci. Podnikatel Paul Young totiž přivezl několik dílů až do Tabaky a uspořádal velké promítání. Většina západních vtípků sice zůstala keňskými domorodci nepochopena, ale jakmile se na obrazovce objevil Homer, propukaly vlny smíchu. "Homer je podle mě chudák, který si pořád nějak legračně ubližuje. Ale i díky němu se mě a mým sousedům velmi zlepšil život," shrnuje tabacký řezbář Joseph Racjami.


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky cestovani

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.