Albánie. Země orlů a mercedesů

06. 05. 2008 | † 10. 12. 2009 | kód autora: g2M
bunkrRED HOT, 2007 - Jedna tvář Evropy je naducaná, blahobytná a dobře živená. Poznejte tu druhou. Zajeďte si do Albánie. Čekají vás betonové bunkry, nádherná příroda, drsní lidé a spousta mercedesů.

Hranice mezi Albánií a Černou Horou. Nad úzkou asfaltovou silničkou se tetelí horký vzduch a jen občas lehký vítr zatřepetá vlajkou Evropské unie, která visí nad hraniční budkou. Albánci nás hned zkraje přesvědčují, že patří k Evropě. I když byste méně evropskou zemi na starém kontinentu těžko hledali.

Albánci jsou velmi hrdý národ, svůj původ odvozují od starověkých Ilyrů a sami jsou přesvědčení o vlastní nadřazenosti. Bohužel v sousedních zemích, kam z důvodu vysoké nezaměstnanosti utíkají vykonávat podřadné práce, si o nich myslí pravý opak. Z hovorů s domorodci mi celkem jasně vyplývá, že snem prakticky každého Albánce je emigrace. Většina inteligence zmizela za hranice už dávno.

Ze země se ovšem neprchá jen z ekonomických důvodů. Za emigrací může stát i strach o život. Ani komunistickému režimu se totiž nepodařilo potlačit zákon krevní msty, kterým se Albánci po staletí řídí. Po pádu diktatury se vzájemné zabíjení mužů ze znesvářených rodin znovu rozběhlo, a to hlavně kvůli krachu zrádných pyramidových her, do kterých důvěřiví obyvatelé vložili celé úspory. Mnozí muži i s rodinami proto utíkají za hranice nebo se ukrývají v uzavřených čtvrtích, které obývají právě jenom oběti tohoto zákona.

Albánie byla v naprosté izolaci před okolním světem od konce druhé světové války až do devadesátých let. Po tu dobu fakticky ovládal zemi jediný muž, Enver Hodža. Památku komunistického diktátora si i dnes připomínáme všude, kam se v Albánii dostaneme. Jako pomníčky jsou totiž po celé zemi rozesety statisíce betonových bunkrů. Ty nechal Hodža v záchvatu strachu před okolním světem naprosto chaoticky nastavět jak podél hranic, tak ve vnitrozemí. Bunkry stojí a chátrají podél cest, v horách, na plážích, na polích. Lidé je mají vedle domů nebo na zahrádkách. Jeden takový bunkr prý připadá na každé tři Albánce.

Hned během prvních dní se přesvědčujeme, že i přes nepěknou ekonomickou situaci nemůže pravý Albánec řídit nic jiného než mercedes. Albánské polňačky brázdí jak desítky let staré a zchátralé střepy, tak modely posledních sezón. Když nás pan Gjovalin veze svým prostorným mercedesem do hor, pouští nám s odvázaným výrazem řádně rozhněvaný kosovský hip-hop. Vysazuje nás na návsi poslední osady, do které se ještě po kamenité cestě plné výmolů dokodrcá jeho dodávka. Dál už se dá jen džípem. Asfaltky totiž mají v Albánii prakticky jen ve velkých městech a na hlavních tazích.

V horách vedou domorodci prostý a nelehký život. Mohutné kamenné domy určitě pamatují ještě časy před Hodžou, kanalizace je nedosažitelná vymoženost a elektřina sem přiteče jen sporadick...

.... Na návsi ve vesnici Bogë se nacházejí dvě zásadní věci - pramen a malý obchod, fungující zároveň jako příležitostná krčma. Stojíme uprostřed kroužku místních a pocucáváme chutný ležák Tirana bir. Mezi okounějícími mladíky a muži není vidět jedinou ženu. Pohled venkovanů na rodinu je totiž velmi tradiční a ženské jsou tu prostě od toho, aby makaly. My pijeme a bujaře klábosíme, zatímco shrbená babka u pramene ráchá prádlo a asi desetiletá ušmudlaná holčička žene kozy z pastvy.

Co vás ale v Albánii zaručeně nadzvedne, je přístup k odpadkům, které občané, vesnice a města vyprodukují. Když jsme stanovali na políčku rodiny pana X a ráno jsme jeho ženě dali náš pytlík s odpadky, jestli by je někam nevyhodila, jednoduše je vrhla přes kamennou zídku na cestu. Na vesnické návsi se většinou v hromadě obecního bordelu rochní prasata, za městy se kupí skládky. Při cestě trajektem skrze úchvatný kaňon jezera Komani mi pohled na vzácnou scenérii kazí jenom plastové láhve a pytlíky plovoucí po hladině.

Na druhou stranu srdce každého dobrodruha roztetelí odlehlé, divoké a neposkvrněné albánské hory. Příroda překypuje životem, fauna i flóra je nesmírně bohatá, nikde nejsou žádné turistické značky ani žádná infrastruktura. Cesty naleznete jen takové, které vyšlapali pastevci, horalové nebo pašeráci. Místní se po nich ovšem pohybují hbitě a zkušeně. Při výstupu do jednoho horského sedla nás dobře o čtyřicet let starší babka ženě prutem jak kozy, poskakuje kolem nás a posmívá se naší fyzické kondici.

Albánie je země kontrastů. Za něco si tuhle nefalšovanou rozvojovou zemi zamilujete, za něco ji musíte nenávidět. Na to, jak je Albánie blízko, se vám dostane slušné porce exotiky. Chce to ale dobrou přípravu, slušnou schopnost improvizace a vhledem k totální odlišnosti jazyka i slovníček nejpotřebnějších výrazů. Velmi levně si pak přivezete příběhy, které se jen tak někde zažít nedají.


Doprava: Z Prahy létají pravidelné linky do Tirany. Z Černé Hory jezdí minibusy do města Shkoder. V zemi je nejobvyklejší cestování autobusem, najmout auto nebo dodávku jako taxi není problém.


Ubytování: Větší turistická vybavenost je jen na pobřeží a pár hotelů najdete ve větších městech. My jsme spali ve stanech buď ve volné přírodě nebo na pozemcích vesničanů. Albáncům velí staré zvyky maximální pohostinnost, takže vás, někdy zadarmo, uloží i u sebe doma a snesou vám, co mají ve spíži.


Vízum: Do Albánie už není vízum potřeba. Na hranicích byste měli platit vstupní poplatek 10 euro, ovšem po nás jej nikdo nechtěl.


Očkování: Určitě se může hodit očkování proti žloutence, ale žádné jiné zvláštní očkování není nutné.


Bezpečnost: Po celostátní anarchii a nepokojích v roce 1997 se situace uklidnila, i když evropské standardy stále nečekejte. Dříve byla v divočejších provinciích běžná loupežná přepadení, my jsme ani na odlehlém severu neměli jediný problém.


Doporučená dovolená: Divoké a neposkvrněné hory Prokletije s národním parkem Thetit, když už potkáte nějakého turistu, bude to s velkou pravděpodobností Čech.


Suvenýr z cesty: Skanderbegův koňak je láhev kvalitního šnapsu za rozumnou cenu. Mramorový popelníček ve tvaru Hodžova bunkru potěší každého kuřáka.

...


...

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky cestovani

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.